Aktuálně
JEN TAK…
Všechno se tak nějak zpomalilo, zalilo sluncem a krásně barevně propojilo. Sluníčko svými paprsky příjemně hřeje – někdy až moc, a tak většinu času trávíme u řeky. Je sice studená, ale jak říkají děti, „svěžující“ a plná pokladů, které nás obohacují.
Nikdy tu nejsme sami. Obyvatelé naší říčky nás někdy pozorují z dálky, jindy se odváží blíž. V takových chvílích pak ustupujeme my a sledujeme je s respektem z povzdálí – přece jen je to jejich domov a pro nás úžasná plující učebnice.
Dětská zvídavost jede naplno: „A proč nemají mokré peří? Kolik má kachna vlastně kachňat? Kde mají kačera? Co to hledají pod vodou a jak dlouho kachna vydrží potopená?“ Ta zvídavost je zkrátka nakažlivá. A v tomto případě platí, že učení rozhodně není mučení.
